0,00 Kč s DPH

Cítí ryby bolest?

Na tuto otázku se snaží vědci najít rozumnou odpověď již několik let, a když už to vypadá, že byl předložen věrohodný důkaz, objeví se jiná studie se zcela odlišnými závěry. Existuje zde také velký tlak zájmových skupin, které se snaží výsledky různých pozorování vždy přizpůsobit svému přesvědčení a používají k tomu často i zdaleka ne vědecké argumenty. Ale to je v dnešním světě již běžná věc. Zjednodušeně lze říci, že na jedné straně barikády stojí ochránci práv zvířat a proti nim rybáři, ať už sportovní nebo profesionální. Já se pokusím shrnout výsledky zásadních výzkumů, které byly v této oblasti provedeny v posledních letech. Samozřejmě jsem zatížen příslušností k jedné ze znesvářených stran, ale pokusím se být co nejobjektivnější.

Nejprve je potřebné zjistit, zda ryby vůbec mohou bolest vnímat. Zde se vědci a odborníci přes neurologii většinou shodují, že ano. Ryby mají vyvinuty nocisenzory, tedy smyslové buňky pro vnímání bolesti, jakékoli poškození svého těla tedy každopádně rozpoznají. V roce 2003 provedli v britské Královské společnosti pokus, který to potvrdil. Zkoumán byl smyslový aparát pstruha duhového. Do okolí jejich úst vpravili vědci injekce včelího jedu a kyseliny octové. Bylo zjištěno, že ryby mají v okolí úst 58 receptorů, z nichž 22 bylo klasifikováno jako nocisenzory. Na bolest pstruzi reagovali také změnami chování, které bylo velmi podobné stresovému chování např. u savců. Za nejzásadnější změnu byla považována poměrně dlouhá doba potřebná k tomu, aby ryby opět začaly přijímat potravu. U pstruhů, kteří byli naočkování včelím jedem či kyselinou octovou to trvalo zhruba třikrát déle než u těch, kterým byl do okolí úst vpraven pouze fyziologický roztok.

"Pobyt" na háčku není pro ryby jistě příjemným zážitkem...

... a po podobné zkušenosti si již dá pozor, co sežere.

Další studie je o něco starší, pochází z 80-tých let minulého století a byla provedena Nizozemcem Johnem Verheijenem. Ten pozoroval reakci kaprů, kteří byli chyceni na háček a poté puštěni. Výsledky byly obdobné jako u pstruhů, odmítání příjmu potravy a stresové chování (nenadálé rychlé úprky, prudké změny hloubky a klepání hlavou). Závěrem bylo, že ryba kromě pouhé bolesti pociťovala také strach z opětovného chycení. Obdobně jako oběť násilného činu - fyzickou bolest překoná výrazně rychleji, než psychické trauma.

S výše uvedenými závěry ohledně vnímání a prožívání pocitu bolesti však mnoho odborníků nesouhlasí. Jejich hlavním argumentem je, že ryby k tomu nemají dostatečně rozvinutou nervovou soustavu a v jejich mozku chybí potřebné strukturální Mořské ryby bohužel nemají tolik příležitostí k získávání zkušeností...prvky. Například profesor James Rose z univerzity ve Wyomingu přirovnal ryby k člověku v narkóze. Na vnější podněty bude tento člověk fyzicky reagovat, ale bolest cítit nebude. Jedná se o pouhé reflexy. Tvrdí tedy, že ryby nemají dostatečnou schopnost prožívat psychologickou stránku bolesti.

Proti tomuto tvrzení však stojí fakt, že ryby jsou schopny si některé negativní zážitky spojené s bolestí zapamatovat a poučit se z nich. To by zase nasvědčovalo spíše tomu, že po samotné bolestivé zkušenosti následuje i negativní emoční reakce, díky které se situace vryje rybě do paměti a příště si dává větší pozor. Toto se snažila dokázat jedna z nejnovějších publikovaných studií, provedená na zlatých rybkách Josephem Garnerem z Purdue University.

Rybky byly zabaleny do malých ohřívacích oblečků a polovina z nich dostala injekci morfia, zatímco druhá polovina pouze injekci fyziologického roztoku. Poté byly prostřednictvím fólií v oblečcích Podobné rybky si vyzkoušeli zahřívací oblečkyvystaveny vysoké teplotě a aby nedošlo k poranění, byla stanovena horní hranice bezpečnosti na 50 stupňů Celsia. Nakonec se teplota vyšplahala na 38 stupňů, kdy se u rybek začaly projevovat silné únikové tendence – kmitaly ocasem a jejich těla byla silně pokroucená. Navzdory očekáváním výzkumníků začaly takto reagovat obě skupiny rybek současně při stejné teplotě.

Vliv morfia se projevil až po navrácení rybiček do domovského prostředí. Ty, které nedostaly tišící lék, byly oproti ostatním méně aktivní a projevily se u nich známky strachu a ostražitosti vůči okolí. Podle odborníků je to jasným důkazem toho, že si negativní zkušenost pamatují. Tím pádem jde podle nich o více než o pouhý reflex a ryby bolest opravdu cítí.

Vzhledem k uvedeným výsledkům studií bych se přiklonil k názoru, že ryby skutečně bolest cítí a vnímají. Pravděpodobně ne zcela stejně jako člověk, ale myslím si, že reakce na bolestivý vjem není ani u ryb pouze reflexem. Díky pocitu bolesti se ale ryby nepochybně učí a získávají zkušenosti. Kdyby bolest nevnímali, byly by ušetřeny nepříjemných zážitků a stresů, které jim rybáři způsobují, ale zase by jich asi mnohem více skončilo na pekáči.

Inteligence ryb a schopnost poučit se z negativních zkušeností se ale podle mého názoru u jednotlivých ryb liší. Uvedu jen dva příklady za všechny. Na vlastní oči jsem viděl kapra, který dokázal odhalit na krmném místě prohozeném uvařeným hrachem právě Fotečka pro rodinu a rychle zpátky do vody:)tu jedinou kuličku s háčkem. Prostě okolo nich rychle proplaval, aby je zvedl ode dna, no a háček je samozřejmě dodatečnou zátěží a nastražený hrášek tedy padá zpět ke dnu mnohem rychleji. Protikladem k tomuto chování je počínání čerstvě vysazených duháků, ty se nezřídka podaří chytit i dvakrát za sebou, jejich žravost tedy jednoznačně převyšuje stres z bolesti. Letos na dírkách se mi dokonce podařilo chytit duháka, který měl ještě v pysku zabodnutou marmyšku. Jelikož se na tom rybníce chytalo teprve druhým dnem, zvykl si na svůj „piercing“ poměrně rychle.

Ať už je pravda jakákoli, měli bychom se k rybám chovat co nejslušněji a nezpůsobovat jim zbytečné stresy. Když chceme rybu pustit, měli bychom to udělat co nejdříve a netrápit ji například dlouhým několikaminutovým focením někde na břehu. Prostě ji jen vylovit, rychle vyfotit a pustit ji zpět. Pokud si naopak rybu chceme vzít, pak je pro ni také lepší, když ji zabijeme hned.

Pozitivním závěrem pro nás může být, že pokud je ryba schopná pociťovat bolest nejen jako samotný vjem, ale reagovat na ni i stresem a vnímat ji psychicky, pak je také možné, že může cítit i radost. A co by mohlo být pro rybu po vylovení z vody, kdy už z jejího pohledu prohrála boj o život, větším důvodem k radosti, než její vrácení zpět do rodného živlu. Vždyť tím od nás rybářů dostane ten nejcennější dar, který jí můžeme dát – žít dál.

 Návrat do rodného živlu

Použité zdroje:

http://royalsociety.org; http://www.purdue.edu; http://www.firstscience.com; http://www.slate.com; http://adventure.howstuffworks.com; http://news.bbc.co.uk; http://www.scientificamerican.com; http://www.smh.com.au; http://www.akvaportal.cz; www.lidovky.cz

inPage.cz - webové stránky, doména a webhosting snadno.