0,00 Kč s DPH

 

Norsko – II. Část

 

Po prvním, ne příliš úspěšném, seznámení s místním mořem jsme netrpělivě očekávali, co přinesou další dny. Nervozita ve vzduchu se dala krájet. Jsou snad už makrely pryč? Budou zde i vysněné velké ryby? Chytíme vůbec něco? O tom všem a o mnohém dalším jsme přemýšleli při večerní přípravě na rybolov, při večeři a většině z nás se o tom nejspíš i zdálo.

Díky skromné zkušenosti z 1. dne se staly základem naší strategie mnohonávazcové montáže na makrely v různých variacích. Nezbytný byl samozřejmě také těžký pilkrovací prut s patřičnou nástrahou (používali jsme pilkry zhruba od 80 do 400 gramů), prut na střední přívlač s gumovými nástrahami (případně lehkými vláčecími pilkry) a jelikož je naší oblíbenou metodou ultralehká přívlač, ze zvědavosti jsme přibrali i jemný proutek (do 10 gramů). Na moři UL-přívlačí zřejmě moc lidí nechytá, ale o to to pro nás byla větší výzva a doufali jsme, že si s tímto vybavením vytáhneme alespoň maličkou makrelu.

S očekáváním jsme vyrazili prozkoumávat náš fjord a přilehlé ostrůvky...

Konečně bylo ráno a my jsme mohli vyrazit na vodu a zúročit čas věnovaný přípravám. Rozhodli jsme se vyzkoušet ústí fjordu a okolí malých ostrůvků, které již byly vystaveny mohutným a táhlým vlnám z volného moře. Při průzkumu hloubkových poměrů se ukázalo, že nejhlubším místem v okolí byl právě náš fjord. To jsme vyhodnotili jako dobré znamení, protože právě sem by se mohly stahovat velké ryby.

Pohled na náš fjord...

Postupně jsme prochytávali zajímavě vypadající místa, ale žádný velký úspěch jsme nezaznamenaly. Nejblíže prvnímu úlovku jsme byli, když mi pár metrů pod lodí spadla ryba okolo 70 cm, zřejmě šlo o tresku tmavou (kelera). Pak ale následoval opět klid. Navíc se Davidovi podařilo utrhnout těžkého nerezového pilkra spolu s minimálně 100 m vlasce, což následně ohrozilo celou naši výpravu. Octli jsme se ve fázi (která se vyskytuje pravidelně při každé naší cestě za hranice), kdy je všechno špatně a jediným východiskem je odjezd domů. Svatý Petr ale stál při nás a pár chvil na to vyslal vstříc Davidovu twisteru krásného, 80 cm velkého, polaka. Byl to zlomový okamžik. Krize byla zažehnána, na naši loď se vrátila dobrá nálada a začaly nám brát i ryby. Krátce po vylovení polaka jsme totiž měly tu čest s prvním větším hejnem makrel.

 Polak, který zachránil naši výpravu:)

Byl to úžasný zážitek, makrely jsme měly přímo pod lodí, takže to vypadalo, jako by byly všude kolem nás. Zachytali jsme si neuvěřitelně. Nedá se ani říci, že by to bylo co nához – to záběr. Těch záběrů totiž bylo na nához hned několik, makrely se snažili nástrahu vytrhnout jedna druhé z tlamy a když náhodou některá z háčku spadla, okamžitě přiletělo jiné stříbrné torpédo a nástrahy se zmocnilo. Makrely jsou neuvěřitelně rychlí a vzhledem ke své velikosti silní a houževnatí bojovníci. A to nemluvím o situaci, kdy jich zdoláváte najednou třeba šest. U nás něco takového zažijete jen těžko, je to jeden z úžasných zážitků, které můžete zažit snad jen na moři.

Makrela na smáček...a její příbuzné. Nemohli jsme si nechat ujít ochutnávku čerstvě vylovené makrely na grilu:)

V průběhu naší velrybářské výpravy jsme na hejna makrel narazili ještě mnohokrát a makrely se pro nás staly malou jistotou, když nic jiného nebralo. Postupem času jsme si lov makrel zpestřovali malými závody o to, kdo chytne největší. Soutěžit v počtu vylovených kusů nemělo ani smysl, když ryby šly, tahali jsme opravdu rybu za rybou, a jak říkal protřelý lovec mořských ryb Tomáš – prvních tisíc makrel je ještě zábava, pak už je to nuda.

Když se racci začali slétávat k naší lodi, vypadalo to skoro jako v hororu Ptáci:)

Z tohoto důvodu jsme se snažili věnovat pozornost i jiným činnostem. Když nepočítám kratochvíle jako kuchání úlovků a krmení všudypřítomných racků, snažili jsme se ulovit „gigantickou mořskou rybu“. Nejčastějším úlovkem pro nás byl polak. Chytali jsme kusy okolo 70 – 80 cm, ale vzhledem k tomu, že to bylo na přívlačové pruty s gumovými nástrahami, byl to krásný zážitek. Nehledě na to, že polaky jsme dle rad z moudré knihy hledali v místech, kde se vlny tříští o pobřežní skaliska. A když se vaše loď při chytání pomalu k tomuto skalisku přibližuje, má rybolov i neopakovatelnou atmosféru s nádechem nebezpečí. Jednoznačně nejúspěšnějším lovcem polaků byl David, za týden jich chytil něco okolo dvaceti, no a samozřejmě dostal i toho největšího.

Někdy nám i zapršelo a tak jsme byli vděční za kajutu...... ale takové počasí polakům ani makrelám nevadilo a brali.

Kromě polaků a makrel jsme chytli i několik jiných druhů ryb, jejichž úlovek byl však většinou spíše náhodný. Tyto úlovky přišly nejčastěji na střední pilkry, které jsme spouštěli do hloubek na vysněné „velké halibuty“. Úlovky sice nebyly až tak velké, ale o to zajímavější. Na naši palubu se tak dostali minimálně dva druhy pestrobarevných pyskounů, štítník či hvězdice. Při lovu polaků se občas spletl i menší keler a na nástrahy několikrát zaútočila i mořská jehla, zaseknout a vytáhnout se ji však nepodařilo.

Tento druh pyskouna připomínal spíše akvarijní rybku...Tento byl již nenápadnější...

Nejblíže trofejní kořisti jsme byli při setkání se dvěma menšími velrybami. Nejprve jsme spatřili v dáli podezřelé tmavé vlnky. Když jsme se o něco přiblížili, identifikovali jsme jasně kytovce. Jelikož to bylo pro nás všechny první setkání s takovým tvorem, strnuli jsme v úžasu. Strnutí však netrvalo dlouho, jen pár vteřin než byl úžas překonán pudem lovce. U jednoho z nás byl sice pud lovce překonán pudem poseroutky, ale jelikož byl přehlasován, jeli jsme velrybám na steč. David číhal s připraveným prutem na přídi jako zkušený harpunář a já jsem se snažil pomalu naši loď přiblížit k zatím ještě bezstarostným kytovcům.

Naneštěstí byl náš motor zřejmě dost hlasitý a tak si velryby držely patřičný odstup a nedostali jsme se k nim na dohoz. Po chvíli jsme situaci zhodnotili a shodli jsme se, že by asi stejně naše nástrahy nechtěly a s jejich odháčkováním by mohl být docela problém. Udělali jsme tedy ještě několik záběrů a těchto krásných tvorů a nechali jsme je „plavat“.

V tomto období se zde typické deštivé počasí střídá s krásně prosluněnou oblohou...Poslední západ slunce nad kotvištěm...

Za týden jsme ve čtyřech lidech chytili okolo 40 polaků, 10 tresek jednoskvrnných, 10 menších kelerů, 10 tresek obecných, 5 pyskounů, tresku bezvousou, štítníka a nepočítaně makrel. Tato norská dovolená splnila většinu našich očekávání, královsky jsme si zachytali (jen ta velká ryba opět nepřišla), počasí nám vzhledem k místním podmínkám přálo a odpočinuli jsme si na mořském vzduchu. Výpravu jsme zakončili výstupem k horskému jezírku, které mělo být kousek nad naším domem.

Štítník...

Z původně nevinné krátké vycházky se sice stal málem horský výstup, kdy jsme byli rádi, že jsme se nakonec vrátili do tmy zpátky, ale stálo to zato. Už po cestě jsme obdivovali krásný výhled na celý fjord, místní drsnou přírodu a veškeré její krásy. A tou hlavní odměnou bylo průzračné horské jezero. Podle aktivity na hladině mělo i své obyvatele. Dle rybky, kterou jsme viděli v přítoku a na základě našeho úsudku bylo jezero zřejmě obýváno zejména pstruhy potočními a norskými siveny.

Horské jezírko...

Po návratu do dočasného domova jsme se naposledy navečeřeli a díky procházce jsme záhy usnuli. Ráno bylo již ve znamení úklidu a balení. Sice neradi, ale po rozloučení s Karem jsme vyrazili na cestu domů. Nijak zvlášť jsme nespěchali, tak jsme si mohli v klidu vychutnávat norskou atmosféru. Na rozdíl od cesty tam však vládla nostalgická nálada, ale s tou se při odjezdu musí počítat.

Tato země si získala naše srdce...... a co nejdříve se sem zase vrátíme:)

Závěrem lze jen říct, že na této výpravě jsme poznali další tvář norského rybolovu. Doufám, že se sem ještě někdy vrátíme, protože možností rybolovu, které jsme nevyzkoušeli, je tu ještě spousta a hlavně jsme stále nechytili vysněnou gigantickou mořskou rybu :)

Abychom se neomezovali jen na psanou formu, přikládáme Vám i krátké video z naší loňské cesty do Norska.

  

inPage.cz - webové stránky, doména a webhosting snadno.