0,00 Kč s DPH

NORSKO 2011 – I. část

Loňská výprava za polární kruh nám natolik učarovala, že když jsme letos plánovali tradiční zahraniční rybářskou dovolenou, bylo rychle rozhodnuto. Naším cílem bylo opět Norsko. Mořskému rybolovu člověk snadno propadne. Nejen kvůli množství ryb, ale i pro to, že zde člověk nikdy neví, co za monstrum může na jeho nástrahu zaútočit – a to je ta pravá výzva pro každého správného lovce.

Norsko však není okouzlující jen mořským rybolovem, ale i atmosférou, která zde panuje. Drsná, ale přesto překrásná krajina plná divokých řek i průzračných jezer, hor a lesů. K tomu typická architektura, využívající zejména přírodních materiálů, a přátelští lidé, ze kterých navenek vyzařuje klid a pohoda. Návštěva Norska je tak v dnešní uspěchané době kromě výpravy za rybími velikány i skutečným balzámem pro duši.

Nádherná norská letní krajina - vodní plocha, která je na obrázku není fjord, ale rozlitá řeka

Loni jsme poznali norské jaro (za polárním kruhem spíše zimu), proto jsme se tentokrát rozhodli vyrazit v létě, konkrétně v srpnu. Bylo nám jasné, že se stejně asi opalovat nebudeme, ale lákalo nás to, že nebudeme neustále zmrzlí na kost a že si užijeme dlouhých severských dní. Navíc bývá právě toto období dobré na makrely. Předpokládali jsme nejen četné úlovky těchto ryb a s tím související rybářské zážitky, ale chtěli jsme také ochutnat čerstvou makrelu na grilu :). Navíc jsme počítali s tím, že na čerstvou makrelu nebudeme mít chuť jen my, ale i obří tresky a halibuti.

A tak jsme 19. srpna ráno po důkladných přípravách vyrazili. Přestože cesta na místo určení nám trvala skoro 33 hodin, díky trajektu z dánského Hirstshals do norského Larviku, na kterém jsme se protáhli a odpočinuli si od sezení v autě, a samozřejmě díky krásným scenériím za oknem, nám docela utekla. Na cestě jsme se rozhodně nenudili, kromě tradičních zpestření, jako byli mlhy, deště, silný vítr a drsní řidiči kamionů, se o zábavu ostatních starali i někteří z nás. Například kaskadérský kousek, kterým bylo vyhazování slupky od banánu otevřenými dveřmi ve zhruba 150ti kilometrové rychlosti, probral spolehlivě na poměrně dlouhou dobu celou posádku auta, která jinak znaveně poklimbávala.

Toto je náš trajekt a my si ještě užíváme relativně teplého počasí:)Takový pohled z auta u nás neuvidíte

Přes všechny strasti jsme zdárně dorazili až do menšího města Nordpoll, kde jsme měli objednané ubytování. Naším prvním zjištěním bylo, že popis domu jako „naproti skupině vzrostlých smrků žlutý dům s červenou střechou“ není v Norsku zcela ideální. V tomto městečku popisu našeho ubytování totiž odpovídala zhruba třetina domů. Naštěstí jsme se ale díky rychlé orientaci jednoho z nás dostali za poměrně krátký čas k našemu dočasnému panu domácímu – Karemu Vederhusovi. Byl to drobný a milí chlapík, který nám dával užitečné rady o chování zdejších ryb, ale rád povídal i o norské historii a kultuře. Samozřejmě se také zajímal o naši zemi a naše zvyky, byly jsme totiž prvními Čechy, které ubytovával.

Červený dům vlevo byl celý náš, světlý dům v sousedství patřil našemu "panu domácímu" Karemu

Bydleli jsme v samostatném domku v těsném sousedství Kareho. Místa jsme měli opravdu hodně, kromě velké a dobře vybavené kuchyně plynule přecházející v jídelnu a obývací pokoj, jsme měli k dispozici dvě ložnice (jednu prostornou s oknem a jednu menší, bez oken a se zkosenými stěnami, ale o to útulnější – pracovně jsme ji nazývali „kopka“), koupelnu, balkon a velkou místnost na rybářské věci a na úlovky. Dům byl přímo nad fjordem, ve kterém bylo i naše kotviště. Pohled z okna byl skutečně fascinující a navíc jsme mohli hned ráno po probuzení zhodnotit situaci a vybírat loviště.

Kotviště ve fjordu

Pár slov si zaslouží i zmiňované kotviště. Sestávalo z menší budovy a přístřešku, kde byly uloženy veškeré věci potřebné k údržbě lodí a také k rybolovu. Vedle byl filetovací stůl s příslušenstvím. U mola byly přivázány tři lodě, dvě menší, obyčejné bez kajut, a jedna větší. To byla ta naše. Jmenovala se Cecilie lima lima 9331, měla kajutu a bylo ji možné pomocí plachty i kompletně zastřešit (což jsme díky proměnlivému počasí velmi ocenili). Měli jsme tedy k dispozici 18 stop dlouhou loď s dieselovým motorem Volvo o síle 25 Hp. Na první pohled to nebyl poslední model, ale díky pečlivé údržbě byla ve velmi dobrém stavu a působila velmi útulně. Naším kapitánem byl nejzkušenější mořský vlk David, který také absolvoval „vstupní školení“ k ovládání lodi. V průběhu našich výprav jsme si však řízení pomocí kormidla za jeho asistence vyzkoušeli všichni.

Kapitán David vždy před odjezdem pečlivě zkontroloval svůj stroj

Konečně byli za námi veškeré úvodní procedury, jako vybalování věcí a seznamování se zázemím, a mohli jsme se poprvé vypravit na vodu. Během příprav nám Kare donesl několik vykuchaných makrel s tím, že mu zbyli a jestli si je nechceme vzít. Připadalo nám to zbytečné, protože nás to jen utvrdilo v tom, že makrel bude ve fjordu hojnost, ale nechtěli jsme ho urazit, tak jsme si je vzali. Jak se později ukázalo, dobře jsme udělali :).

Nejúspěšnější lovec 1. dne v akci

My nejbláznivější rybáři jsme tedy i přes únavu po strastiplné cestě vyrazili na vodu. Jelikož byla pokročilá hodina a navíc se spustil mírný déšť, nejeli jsme daleko a zůstali jsme kousek do kotviště. Nutno podotknout, že se nejednalo o naši nejúspěšnější cestu na vodu. Nejlepším lovcem byl Tomáš, jehož úlovkem bylo 5 středně velkých makrel (tento úlovek mu zabezpečilo jedno „šťastné“ nahození makrelového návazce) a jedna menší treska bezvousá. Mnoho optimismu nám to do žil nevlilo, ale o to víc, jsme se těšili na další den, který jistě přinese větší úspěchy…

 

Pokračování příště :)

inPage.cz - webové stránky, doména a webhosting snadno.