0,00 Kč s DPH

Sny se mají žít…

(2. část)

Po celodenní výpravě na jezero Kloo Lake jsme večer vyrazili na lipany na Beever Creek. Potok se nacházel asi 100 m za chatou, ve které jsme bydleli. Lipani zde byli ve velikostech od 20 do 35 cm.

Tato průzračná říčka plná popadaných stromů, tůní, maximálně 4 m široká, mě překvapila množstvím ryb. Ryby byly v tůních i při ústí potoka do jezera Dezadeash.

Bylo zajímavé pozorovat v relativně mělké vodě zájem lipanů o nástrahu. Jejich chování mě tak trochu připomínalo okouny, někdy při zdolávání následovali svého druha na udici až ke břehu a jednoho lipana jsem vytáhl z tůně dvakrát za sebou na stejnou nástrahu. Po takových zážitcích se krásně usíná.

Ráno hned po probuzení už nám na dveře klepal Petr se svou moravskou medicínou v ruce.

Po vynikající snídani, s obědem nachystaným v přenosné ledničce vyrážíme k jezírku Otter Pond, které se nachází na řece Aishihik River. Dostali jsme klíče od lodě, pepřový sprej proti medvědům, plánek a fotografii, podle kterého jsme měli najít jezírko a místo, kde nechat auto. To se nám celkem snadno povedlo.

Cesta od auta k vodě vedla lesem a bylo zde od medvědů pěkně nastláno. Některé exkrementy byly i čerstvé. Katka pro jistotu celou cestu k lodi pískala, co kdyby se tu ochomítal nějaký ten zvídavý medvěd. A jak sama řekla, tak nám tím určitě zachránila život. Na břehu jezera uprostřed divočiny byla ponechaná loďka s motorem a kanystrem benzínu, u nás v České republice věc nevídaná. Spustili jsme loďku na vodu a začali hledat rybí obyvatele jezera. Nejprve jedeme k přítoku, kde chytáme okolo velkých kamenů ve vodě, ale žádné záběry nepřicházejí.

Ani mělčí strana s vodní vegetací nepřinesla úspěchy. Duháky nakonec prozradily sběry někde uprostřed vodní hladiny, kde pak spolehlivě brali plandavky, rotačky a nymfy od firmy Berkley v přírodních barvách.

Největší ryby se pohybovaly na hranici 40 cm, ale souboj s každou z nich byl jedinečným zážitkem. Přírodní duháci se s těmi našimi nasazenými nedají prostě srovnávat.

Pstruhů jsme chytli z loďky kolem padesáti a i několik se nám jich povedlo na zabrození v řece.

Další den ráno po snídani nás před chatou opět vyzvedl průvodce Bill.

Za velkým červeným dodgem měl zapřaženou loď a my vyrazili asi 15 km po silnici Haines Highway k řece Kathleen River.

Spustili jsme loď na vodu a korytem nádherně meandrující řeky s orlem nad hlavou, který hlídal své hnízdo, jsme dopluli k první velké rozlitině.

Zde jsme v mělčích úsecích chytali lipany. Při použití vláčáků s gramáží do 10 g to byla naprostá paráda. Jako nástrahy používáme malé rotačky osazené jednoháčkem, nymfy a streamery.

Asi po hodině lovu, kdy jsme zdolali něco kolem třiceti ryb různých velikostí, vše ukončila losice s mládětem, která přišla k vodě pít. Po vzrušující podívané byl podle Billa čas změnit loviště. Už samotná jízda lodí po řece byla velikým zážitkem.

Tentokrát vybral Bill rychle tekoucí část řeky, kde pod levotočivou zatáčkou byla díra pomalu přecházející do mělčiny. V rychlém proudu nám odlehčené rotačky na lipany byly k ničemu a my museli naše nástrahy zatížit. Až pomocí drop shotu s nymfou se mi podařilo dostat z jámy záběr. Zřejmě to byl duhák, ale bohužel mi těsně před vylovením spadl. Bill při sledování našeho trápení navrhl opět změnit místo. Okolo zalesněného cípu břehu se nám poštěstilo pár lipanů a nějaký duhák.

A nakonec jsme zakotvili v nádherném úseku řeky Kathleen River, kterému dominovala bobří hráz a srub starého zálesáka, ve kterém údajně přežil jednu zimu.

Zde jsme přirazili ke břehu a šli si odpočinout od sezení na lodi. Bill nás nabádal k opatrnosti a vyprávěl nám historku, jak zde jednomu z průvodců během táboření proběhl los ohništěm. Vzhledem k mé jazykové nevybavenosti mi manželka vše musela překládat. Moje konverzace s Kanaďanem probíhala prostřednictvím Katky. Ale co se týkalo rybářské tématiky, zjistil jsem, že se mu rozumím a překlad nepotřebuji, některé rybářské výrazy jsem znal a snadno jsem chápal, co mi Bill sděluje.

Prohlédli jsme si srub. Bill nám mezitím přinesl k ochutnání malé plané cibulky rostoucí na břehu. Naobědvali jsme se a vyrazili chytat k bobří hrázi. Lipani a duháci do 40 cm žrali spolehlivě.

Asi po hodině chytání dostávám záběr na pomalu propadající nymfu. Hned po záseku si hezčí ryba vzala asi deset metrů vlasce a držela se při dně. Zhruba po pěti minutách boje to dvanáctka vlasec určený na lipany nevydržel. Než jsem se stačil vzpamatovat z prohraného boje, dostane Katka záběr na rotačku. Ryba si hned bere několik metrů šňůry a Katka po krásném souboji zdolává našeho prvního namaycushe. Siven měří něco přes 60 cm a vypadá naprosto úžasně!

Bill ji chválí a říká nám, že se zde na Kathleen River siven obrovský chytá, ale v tomto období je na něho brzy. S o to větším nadšením pokračujeme v lovu. Ale už nedostaneme ani záběr. Po další hodině se vydáváme na zpáteční plavbu a přitom zastavujeme v průzračné laguně s tmavými pásy rostlin u dna. Zde nám Bill radí nahazovat na tmavá místa, že jsou v nich ukryti pstruzi. Má pravdu a nám se podařilo chytit šest duháků od 40 do 50 cm.

Na zpáteční cestě opět vidíme mezi stromy losici s mládětem. Snažím se je nafilmovat, ale v té rychlosti, jakou Bill s lodí uhání, a na tu velkou vzdálenost mám celkem problém je na kameru zachytit. Až doma po prohlédnutí filmu zjišťuji, že se mi to nepodařilo. Škoda, byla by to krásná vzpomínka.

Po večeři se jedeme směrem k americké hranici podívat na medvědy. Už pár kilometrů za rybářským penzionem vidíme, jak se první huňáč krmí v travnatém pásu mezi lesem a silnicí. Ten večer jsme jich po cestě potkali několik. Každého jsme si chtěli vyfotit. Nejdříve jsme fotili jen z auta, ale pak jsme se odhodlali z auta vylézt, nejdříve skryti hned za ním, pak už i na pár metrů od něj. Cílem bylo přiblížit se k medvědům na co nejkratší vzdálenost. Kupodivu medvědi o nás nejevili zájem, věnovali se jen svému hodování v pampeliškách. Tímto nám umožnili udělat spoustu fotek a prožít nevšední zážitek.

Cestou zpět k penzionu jsme spatřili dalšího zástupce místní fauny, dikobraze. Zastavili jsme opět při krajnici s úmyslem zachytit ho na kameru, ale hbitě zmizel mezi křovisky bez jakékoliv možnosti ho alespoň vyfotit. Asi nebyl z naší přítomnosti nadšený. Tak jsme si alespoň po zbytek cesty prohlédli nádhernou krajinu se zasněženými vrcholky hor. Já už v duchu spěchám na siveny a lipany pod chatu na jezero Dezadeash. Konečně jsem tam!

(pokračování příště)

inPage.cz - webové stránky, doména a webhosting snadno.